Hřiby

Dneska tj. 22. 6. 2012 sme sa s mojů ségrů rozhodli, že půjdem na hřiby. Na Janino ověřené místo, kde loni našla plno krásných praváků (hřibů pravých). No tak sme jeli najisto. Nejeli sme autem, ale na kole. A jak jistě víte, tak u nás počasí dneska za moc nestojí,  prší a tak. Ale toto počasí je jak stvořené pro hřiby. :)

No asi 3 km, jsme jeli po pěkné asfaltovce, ale potom nás čekala polňačka. Vůbec nás nenapadlo, že dnes prožijem zajímavé chvilky. Na polňačce, už se jet nedalo, tak sme slezli z kola a šli při kole. Po cestě na místo určení jsme sbírali lesní jahody, povídali jsme si a všecko bylo super a bylo nám dobře. :)

No ale po několika metrech jsme zjistili, že sa nám blato lepí na boty. A tak to nebylo až tak blbé. Sice se nám hůř šlo a nohy byly těžké. Ale přesto nás to netrápilo. :)

Najednou jsme zjistili, že nám kola nechců jet. My sme si po cestě nějak nevšímali co sa děje s kolama. Ale když nám nechtěli jet a my se podívali na ty naše kola, tak sme sa málem zhrozili. Kola byla celá od blata. Brzdy, ty ani nešli pořádně vidět pod nánosem blata a o blatníkoch ani nemluvim.  Tak sme sa dali do čistění. Jana měla klacík, ale ten sa jí stejně zlomil. TOž nám nic jiného nezbývalo, než to blato oddělat rukama. Takže sme byly špinávé, totálně.

V duchu sem si říkala, že by nám nejaký bahení muž záviděl. Připadalo mi, jak by sme sa rochnili v blatě hodiny a hodiny. Tak naštěstí naše trička špinavá nebyla. Tož, spíš to pořádně odnesly gatě. :)

Po tak úmorné a blátivé cestě sme sa dostali k dřevěné bůdě, kde sme si kola nechali, samozřejmě, že sme si je zamkly. I když kdo by chtěl, tak špinavé kola. Jedině, že by sa na nich vozili srnky, nebo jiná lesní havěť. :)

No a konečně sme sa po hodině cesty dostali k tomu, aby sme hledali ty hřiby. Chodili sme po lese, dívali sa pod stromky a nic sme nenašli. Potom sme sa rozdělili, a já si připadala, že hledím jak sůva z nudlí, jak sem mžůrala po tych hřiboch. Asi po půl hodině, sme sa s Janů zase potkali. Já něměla žádný hřib a ona jen jeden. Takže místo, kam sme šli na jisto, že najdeme hřiby, tak zklamalo. No nevadí. :)

Byly sme unavené, tak že už pojedeme dom. Dali sme si u kol mysli tyčinky a pití. A že půjdem. Pláště kol, byly čisté. Tak sme si pěkně libovali, že ta cesta teď půjde rychle protože už sů kola v pohodě. Tak sme nasedli a že pojedeme z kopca dolů. Ale ani sme sa pořádně nerozjeli, tak už nám kola nejela. Nojo, ale teď to bylo podstatně horší. Do blata sa přimýchali kameňe. Takže přední kolo ani zadní kolo se netočilo a Jana měla úplně ten samý problém. :) :) :). Už sme sa enom smíly. :)

Mě už to bylo pak jedno, tak sem si ruky utírala do gatí, takže sem byl špinavější než prasa. :) Už mě to netankovalo. :) Nakonec se nám podařilo, naše kola očistit a my sme se za pomocí trávy, kterů sme sa brodili, dostali na asfaltku. No a to teprů začalo. :)

Jak sme jeli z kopečka dolů, tak kola nabraly rychlost a pěkně nám to blato střílalo od zadních blatníků. Takže nám nepomohli ani blatníky, stejně sme měli záda celé od blata. Já sem blatem dostala do čela. :) No smíly sme sa celů cestu. Když sme sa dostali k hlavní silnici, tak sme sa tam očistili v maxi kaluži. :) Takže si myslím, že ten kdo nás viděl, tak sa mosel za břucho popadat. :)

Jana říkala, že už vidí Míru (jejího manžela), jak sa jí směje. A já sem pravila, že už vidím tatínka, jak sa mě vysměje a eště mě zeřve za to co sem s tym kolem udělala. :) Takže sem doma vzala hadicu a proudem vody se snažila umýt to kolo. Řekla bych že sem byla mokrá víc než to kolo. Ale jo podařilo se mi kolo umýt.

Takže dnešní výprava na hřiby, byla super. Už dlůho sem sa tak nenasmíla. A už dlůho sem nebyla tak špinavá.

Všecko dobře dopadlo, dobře sme dojeli domů, ale jen ty hřiby sme nenašli.

Ale to vůbec nevadí. :) :) :)